- ῥόδον
- ῥόδον, ου, τό (Hom. Hymns et al.; Lucian, Nigrin. 32; ins: BCH 10, 461, 101 [364 B.C.]; Sb 7541, 10 [II A.D.]; PIand 66, 7; Sb 1080; a Jewish-Gk. ins fr. Tell el Yehudieh: ZNW 22, 1923, 282 no. 19, 7; LXX; TestSim 6:2; JosAs cod. A 16:8; 18:7 [p. 64, 7; 68, 10 Bat.]) rose ἐρυθρότερος παντὸς ῥ. ApcPt 3:8 (cp. En 106:2; 10).—B. 527. DELG.
Ελληνικά-Αγγλικά παλαιοχριστιανική Λογοτεχνία. 2015.